À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle dostaveníčko bylo jistě speciálním pro všechny ty, kteří mají z celé diskografie žijící deathmetalové legendy MORBID ANGEL nejraději její první čtyři alba, na nichž stál za mikrofonem David Vincent. Tak totiž zněla upoutávka na koncert, na němž měl vpodstatě revivalový projekt I AM MORBID přednést ty nejlepší kusy z alb „Altars Of Madness“, „Blessed Are The Sick“, „Covenant“, „Domination“ a přihodit k nim i drobečky z „Illud Divinum Insanus“ alias poslední studiové nahrávky kapely znovu právě s Vincentem v sestavě.
A ač bych řekl, že jak ony písně, tak také právě jmenovaný umělec mají jistě spousty fanoušků, pohled do prořídlých řad publika mluvil o něčem docela jiném. Podobnou kulisu si tahle jedinečná příležitost zažít mimořádně charismatického umělce Vincentova formátu jistě nezasloužila a je otázka, kde zůstali všichni domácí příznivci, když nebylo nemožným objevit v publiku i třeba Švédy, do jejichž rodné krajiny I AM MORBID na svém turné nezavítali, a tak prostě a jednoduše sedli na letadlo a zaletěli si na ně do Prahy.
Oč byla menší divácká účast, o to to měli samozřejmě těžší také předskokani (které jsem stihl). Jak italští SADIST, tak také Němci ATROCITY však ke svým setům přistoupili naprosto profesionálně, díky čemuž si přítomní mohli užít dvou víceméně bezchybných vystoupení, tu více a tu méně deathmetalových. Italové byli stejně příjemně nad věcí jako vždycky (korunu tomu jistě nasadila rohatá maska zpěváka Trevora Nadira), zatímco neméně legendární a přibližně stejně stará partička kolem Alexandera Krulla působila daleko zodpovědněji a na to konto i tak trochu přísněji. Na thrashem krásně načichlém smrtelném výplachu, který předvedla, se to nicméně odrazilo jen v tom nejlepším, pročež ATROCITY zanechali v Praze výborný dojem. A dost možná i proto, že do svého setu nejčastěji zařazovali skladby z posledního alba „Okkult II.“, které se tedy vážně povedly, nebo, co já vím, možná i proto, že už v Praze zkrátka pěkně dlouho nezahráli.
Na I AM MORBID se dostalo až dlouho po desáté večerní a jak jsem již předeslal, jednalo se vpodstatě o MORBID ANGEL REVIVAL s tím drobným rozdílem, že dva z původních aktivních členů jeho předobrazu byli na místě v plné polní. Krom již opěvovaného Davida Vincenta šlo samozřejmě o Tima Yeunga, který kdysi nahradil se zdravím laborujícího Peteho Sandovala. Kytary obstarali Bill Hudson a Kelly McLaughlin a spolu s nimi se šlo na věc od první minuty naprosto seriózně a s nejvyšší vážností, která oněm vybraným skladbám z nejslavnějších časů existence Morbidního anděla naprosto samozřejmě náleží.
David Vincent byl navzdory nízké účasti viditelně dobře naložen, což se odrazilo i v pokorném charakteru jeho stručných proslovů mezi skladbami, fantastický Tim Yeung hrál s mimořádnou energií a ještě větším nasazením a ani oba kytaristé nezůstávali v ničem pozadu. Koncert měl díky tomu slušný spád, který nemohly narušit ani často zařazované typicky pomalé, brutálně bublavé pasáže, jež naopak mnohokrát vyprovokovaly leckterého z přítomných k podivnému, „medvědímu“ pogu.
Přestože původně nachystaný setlist byl zkrácen minimálně o hymnu „I Am Morbid“, která celý tenhle podnik pojmenovala, byl to opravdu příjemný večer. Jistě, k dokonalosti chybělo, že to zkrátka nebyli kompletní, původní a originální MORBID ANGEL, ale některé věci už jsou na tom světě zkrátka nastaveny tak, že se všem nemusí líbit. A ať už tuhle květnovou neděli budu považovat za vzpomínku na floridskou legendu nebo jen oslavu stále v jistých směrech nepřekonatelného deathmetalového umění Davida Vincenta (aktuální debut projektu VLTIMAS potvrdí), fakt je, že to zkrátka bylo mimořádně dobré. Vlastně, mimořádně morbidně dobré.
Setlist (bez záruky): Omni Potens (Intro), Immortal Rites, Fall From Grace, Visions From The Dark Side, Blessed Are The Sick, Rapture, Pain Divine, Sworn To The Black, Eyes To See, Ears To Hear, Maze Of Torment, Drums/ Guitar Solo, Dominate, Where The Slime Live, God of Emptiness, Dawn Of Angry, World Of Shit (The Promised Land)
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.